Žena mění své podoby, vnímání a projevy v měsíčních cyklech a je každý měsíc připravena zplodit nový život. Stejné proměny vnímá žena i v běhu roku. Cyklus běhu roku je pomalejší, jednotlivé fáze se postupně proměňují a prolínají a je to tedy pomalé plynutí v těsném kontaktu s cykly v přírodě.
Po zimě, době odpočinku se zrodí mladá žena, která se v běhu roku přemění ve zralou ženu, aby následně předala svou vládu v životě i v krajině moudré stařeně. Mladá žena v rozpuku, divoká a nespoutaná, poznává svět a nenese si životem tíhu zodpovědnosti, v běhu své radosti nabírá zkušenost a postupně se stane matkou a dojde k proměně v jejím chování a vnímání svého úlohy ve společnosti. Matka zajišťuje rodinný krb, jídlo pro celou rodinu, je krkem, který hýbe hlavou rodiny. Nespoutané a divoké chování získává na vážnosti, občas se za svou lehkostí bytí ohlédne, ale je si plně vědoma toho, že její úloha je ve výchově následníků a pokračovatelů rodu, zabezpečení ohně a jídla pro rodinu. Zabezpečení rodu se postupně přemění v předávání zkušeností a tedy přechodem do fáze moudré ženy, stařeny. V tomto období žena předala zabezpečení rodinného krbu své dceři a zaujímá roli té, která se dělí o své vědomosti, obrací se k mladším a učí je všechny praktické dovednosti, tak, jak je v životě nasbírala.
Cykly v přírodě určují solární svátky, které jsou spojené s pohybem Slunce po obloze, se sílou slunečního svitu. Slunce se narodí v období zimního slunovratu, aby při jarní rovnodennosti jednoznačně převzalo moc nad tmou. V době letního slunovratu je slunce v největší síle, jeho přízeň si užíváme celé léto, aby pak podzimní rovnodennost jasně určila, že slunce postupně ztrácí sílu, až v době zimního slunovratu v době nejdelší noci zemře a druhého dne se opět zrodí a doprovází další rok našeho života. Solární svátky rozdělují rok do čtyř hlavních období, mezi těmito svátky máme svátky dělící, které doplňují hlavní svátky Slunce. Polaritu mužského aspektu Slunce doplňuje do jednoty ženský aspekt, tedy Matka Země, její proměny, které přímo souvisí s aspekty a podobami ženy.
Na počátku února slavíme Hromnice, svátek svaté Brigity, svátek, kdy se Země probouzí k životu. Je velmi křehká a zranitelná, plná očekávání, co se bude v následujícím období dít, často ještě schovaná pod přikrývkou sněhu, schovaná v bezpečí. Ale první známky začínajícího života vnímáme všude kolem sebe, rodí se první jehňátka, sněženky nabízí své květy slunci. Stejně opatrně začíná prozkoumávat život mladá dívka, opatrně, vědoma si všech rad, kterých se jí od starších dostává. S příchodem prvního jarního dne dívka i Matka Země ztratí ostych a rozeběhnou se vstříc novému roku, novým zkušenostem. Nespoutaný běh trvá do období Noci ohňů, Beltainu, našich čarodějnic. Období, kdy je v přírodě zaseto, květy jsou opylované a stejně tak vrcholí fáze námluv a hledání partnerů. Na jaře se nám všem „zapalují lýtka“ a jsme rozechvělí v očekávání nových zážitků. Doba léta vrcholí a matka Země začíná vydávat své plody, začíná období senosečí a žní, první sklizně. Žena, stejně tak jako příroda, se promění z nespoutané dívky v ženu, která rodí, zabezpečuje a zajišťuje úrodu na zimu, je zodpovědná za své plody, své činy. Zajišťování úrody trvá až do období podzimní rovnodennosti, po které nastává období Dušiček, Dne předků, období, kdy se žena v plné síle, přemění v moudrou ženu, která předává své zkušenosti dalšímu pokolení.
Období zimy je pak obdobím, kdy se příroda a Matka Země uloží ke spánku a odpočívají, aby nabraly sílu na další cyklus své pouti. Období zimního slunovratu je tedy obdobím, kdy jsme se zklidnili po celém roce, žena, ať už se nachází v jakékoliv fázi svého života, by se měla zaposlouchat do rytmu přírody, do rytmu Matky Země a následovat její dech, pomalý, klidný, usmířený s tím co proběhlo. Je to správné období na zhodnocení celého roku. Přijmout všechny úspěchy, pochválit se za ně, připomenout si hezké chvíle, které žena prožila sama se sebou, se svou rodinou, v kruhu svých blízkých. Přiznat si i neúspěch, případné prohry, podívat se na ně jako na součást svého života a nechat je odejít. Vzpomenout si na všechny plány, které měla a rozdělit je na hromádky podle toho, jak se vydařili. Uchovat si v sobě to, co si s sebou chce vzít na své pouti dál.
S časem zimního slunovratu přichází období vnitřní přeměny, uvědomování si svého já, každé uvědomění si sama sebe začíná z našeho nitra. Síla žen je ve spolupráci, vzájemné komunikaci, sdílení a předávání zkušeností. Najděte si v období zimního slunovratu skupinu stejně naladěných žen a zhodnoťte svůj rok, popovídejte si o svých snech a plánech, vytáhněte si karty, nakreslete mandalu, udělejte si motivační koláž pro nadcházející rok. V okamžiku, kdy si každá z nás uvědomí svou sílu a svůj talent, který máme, budeme ho plně rozvíjet, budeme si plně vědomy sami sebe, právě v tomto okamžiku zrození svého JÁ se v nás probudí bohyně, která sebevědomě kráčí životem a svému okolí rozdává radost, štěstí a lásku.
Ženy, Bohyně, přeji Vám, ať každá naleznete svůj talent, svůj dar, odhalíte to, čím jste výjimečná, co Vám přináší radost, potěšení.
Zdena ŽIVA
