Tuto vzpomínku na aktivaci tzv. Jeruzalémské linie o zimním Slunovratu 2016 bych chtěl věnovat jako hold všem druidům a dalším zasvěcencům, prostředníkům a poslům Světla, kteří se tohoto dávného a posvátného rituálu zúčastnili. Všem, kteří věnovali svůj čas, svou dovolenou, své pohodlí, aby mohli s úsvitem mrazivého středečního rána stát na pozicích po území celé České republiky a účastnit se v tento energeticky nejsilnější den v roce něčeho velkého a dávného.
Tisíc let se tak na této „Jeruzalémské linii“ děje, bílí zasvěcenci – Tolkienovi Gandalfové – se každý rok kolem 21. prosince podílejí na transferu sluneční energie od Jeruzalémské hory s tzv. Božím hrobem, napříč celou jižní Evropou až do Prahy, na dávné Sluneční božiště na kopci označovaném kdysi také jako delfíní hřbet (přemýšlíte, kde se tady, v srdci Evropy, vzala informace o delfínech, a také o lvech?). Za Slovanů se vrch nad městem nazýval božištěm Svantovíta, a první křesťanští vládci ho maskovaně nazvali Svatovítské. To vymyslel už kníže Václav, když si nechal dovést k posvěcení svatyně rámě svatého Víta, tzv. křesťanského mučedníka, císařem Jindřichem a všichni další Přemyslovci v tomto „podvodu“ pokračovali. Posledním z nich byl císař a zasvěcenec Karel IV., který na tomto místě nechal vybudovat svatostánek dodnes se pyšně tyčící nad pradávným posvátným místem, katedrálu Svatovítskou se vstupní Sluneční bránou vedle dávného božiště, zvanou kaplí svatého Václava. V tomto místě končí energetická linie, vybudovaná v 11. století zasvěcenci, dávnými geomanty, aby se sluneční energie, energie Světla, dostala do duchovního centra Nového království. To v jejich vizi budoucnosti za 1160 let přispěje k nové a lepší podobě budoucí Evropy. Oni všichni zasvěcenci pracují na „dlouhé trati“ (blíže k tomu v knize Aladin – 2012 a dál, od strany 13).
Na dalším místě linie vedoucí Prahou je dnešní kostel Nejsvětější Trojice, postavený na někdejším posvátném místě v době baroka. Linie pak pokračuje k ještě dochované rotundě Nalezení svatého Kříže. Toto místo bývalo centrem energetického kříže, na němž bylo vystavěno osídlení prvotního města pražského. Dokládá se i jeho původní podoba vodního kruhu s ostrůvkem uprostřed a vysokým menhirem, vizírem. Nicméně i pozdější stavba rotundy zesilující energii místa síly je velmi stará, a v jejím názvu se odráží onen energetický rovnoramenný kříž. Jeho první část osy souvisí s pozdější jeruzalémskou linií od Longina, energie pak od Kříže vede někdejší ženskou svatyní u vody (v těsném sousedství dnešního Lichtenštejnského paláce na malostranském nábřeží) přes dávné místo síly, vyzařující energii Země i energii Vesmíru, dnes pod obloukem malostranských věží Karlova mostu (ale v tomto místě končil i jeho předchůdce, Most královny Judity). Také Karel IV. zvýraznil duální energii místa vysokou věží, představující mužský princip, a nízkou širokou věží, představující princip ženský. Místo síly pak zachoval přesně uprostřed mezi těmito věžemi. Posledním bodem první osy linie kříže je Svantovítova svatyně. Druhá osa energetického rovnoramenného kříže vede od kostela svatého Klimenta, právě přes rotundu Nalezení svatého Kříže až na dnešní Smíchov, kde na nynějším Arbesově náměstí stávala další rotunda. Teď už je snad pochopitelnější význam jména rotundy – nemá nic společného s mučícím křížem, na němž měl být ukřižován Ježíš Kristus v onom fiktivním příběhu římské církve, na němž je postaveno celé její náboženství. Její název ukazuje zasvěcencům na středový energetický bod někdejšího pražského osídlení.
Tolik tedy k popisu průběhu cesty sluneční energie na území České republiky, která je zasvěcenci aktivována každý rok právě 21. prosince, v den, kdy Slunce svou sestupnou pouť na obloze na tři dny zastaví, a 24. prosince se zase při svém východu a západu posouvá zpět a stoupá výš v zenitu. Ony tři dny se pak ve všech duchovních učeních popisují jako zmrtvýchvstání Slunce. Tato vesmírná událost se odrazila i v náboženství, kde třeba u pozdějších křesťanů Slunce nahradil Kristus, který měl vstát z mrtvých po třech dnech. To zařídil až císař Konstantin roku 325, když uzákonil křesťanství jako státní náboženství římské říše a změnil zároveň původní údajné datum Ježíšovy smrti. Konstantin byl vyznavačem Kultu Slunce a zbožštění Ježíše a jeho „zmrtvýchvstání“ v tento den mu přišlo správné, zvláště když se 21. až 24. prosinec po celé římské říši, od Británie po Persii, slavil jako svátek vzkříšení Slunce. Tak lidé snáze přijímali nové náboženství. Dnes z této duchovní oslavy zůstaly Vánoce. Ale to už je jiný příběh, související s odtržením této civilizace od cyklů Země a Vesmíru.
Vraťme se však ke slunovratovému rituálu a k tomu, co se odehrálo 21. 12. na „jeruzalémské linii“. První sluneční paprsek se nad Znojmem objevil v 7,47 hod. nad Křemešníkem v 7,52 hod. nad pražským Longinem v 7,58 hod. aby byl krátce na to ukotven v podzemí svatyně nad Prahou a pak směřován dál, liniemi Starého a Nového města pražského, na jejichž silových místech stáli další druidé, aby byli vodiči této energie. Bylo fascinující se tohoto pradávného rituálu zúčastnit; je i fascinující vědět, že kdosi vědoucí nechal tuto dávnou linii vytvořit, a že vede takovou dálku právě do Prahy, srdce Evropy. Odborníci změřili, že stavby na této linii se po celé její trase neodchylují více než metr od té „myšlené“ čáry na mapě.
Právě lidé, vědomě stojící na silových místech této trasy, mohou energetický tok směřovat tak, jak je z vyššího principu potřeba, aby se energie cestou „nerozprskla“, aby došla až na místo určení. Stávají se jejím vodičem, aby tak jako kanálem, akvaduktem Světla, mohla dojít až do pražského města, které v okamžik východu Slunce prozáří duchovním Světlem. Kdyby nebylo lidí, aktivujících a směřujících energii, ta by se rozprskla jak velká voda bez nějakého většího účinku. Za pomoci mentální energie ve spojení s lidským energetickým biopolem je možné místa aktivovat a energii vést cíleně až k místu jejího určení. Ta cestou protáhne zanesená místa a odplaví všechny nánosy a energetické naplaveniny jako mohutná vlna. Město pak z pročištěných energetických drah může žít další rok.
Ctihodní druidé, děkuji vám všem i jménem obyvatel města Prahy, srdce budoucí lepší Evropy, za to, co jste o zimním Slunovratu udělali. Těším se, že nás bude příští rok, na trase od Jeruzaléma až do Prahy, zase více. Ale snad se potkáme i na rituálu Letního Slunovratu 21. 6., při kterém se nakumulovaná energie na kopci se Svatovítskou katedrálou rozvede se silou zapadajícího Slunce po celém městě pražském, a z něj prostřednictvím dálkových energetických linií i po celé České republice.
Aladin
