Dnes nevíme, komu Karel IV. naslouchal a kde přesně bral inspiraci pro svá rozhodnutí vykonat, vybudovat, založit nebo rozhodnout. S řadu staveb, které vznikly na panovníkův popud se setkáváme každý den, a přesah těchto staveb nás fascinuje dodnes. Existují i méně známé záměry a stavby, na kterých se Karel IV. podílel. Jednou z takových staveb je Hrádek u Purkarce – Karlshaus, který Karel IV. založil jako možné sídlo pro správu území. Slávu tohoto hrádku však zcela zastínila díla větší, s dosahem až do současné doby.
Mezi takové stavby patří bezesporu výstavba Nového Města pražského. To bylo chráněno hradbami dlouhými 3,5 km a jeho uliční sít propojovala tři nově vzniklá významná tržiště – Senný trh (dnes Senovážné náměstí, Koňský trh (Václavské náměstí) a Dobytčí trh (Karlovo náměstí). Bylo zde založeno sedm řeholních klášterů, každý se svým specifickým charakterem, sto čtyři sakrálních staveb a velká řada světských staveb, které musely splňovat požadavky jak urbanistické, tak bezpečnostní. Koncept Nového Města pražského byl na svou dobu odvážný a měl dlouhodobý dosah. Samotný fakt, že ulice Štěpánská a Žitná jsou již od dob Karla IV. široké 26 metrů, nás mohou ujistit v tom, jak dobrým byl stavitel vizionářem.
Podle panovníkova dvorního astrologa Havla mělo Staré Město pražské zhynouti pod vodou, a proto se Karel IV. rozhodl postavit Nové Město. Toto vysvětlení, ač na základě astrologické věštby, je velmi přímočaré a pragmatické. Ten, kdo se zajímá o energii míst a energetické celky, buď ví, anebo tuší, že celá stavba Nového Města pražského měla hlubší význam. Plány města – tak jak je měl Karel IV. v záměru vystavět – neznáme. Víme jen, že plánoval vystavět Nový Jeruzalém. Nové Město pražské je tak zrcadlovým obrazem Jeruzaléma. Srovnání půdorysů obou měst naleznete v knize Viléma Lorence Nové Město pražské (SNTL, 1973).
Centrálním bodem Nového Města bylo a je dnešní Karlovo náměstí, tehdy i dnes největší evropské náměstí s úctyhodnou rozlohou 80 550 m2. Hlavní využití tak velkého prostranství je zřejmé z jeho původního názvu Dobytčí trh, zároveň však víme, že je to místo, kde se shromažďovali poutníci z celého českého království. Za dob Karla IV. totiž uprostřed náměstí stávala dřevěná kaple a shromáždění u ní se konala jedenkrát ročně, v pátek po první Velikonoční neděli, při příležitosti svátku Svatého kopí a hřebů páně, který si panovník vymohl u papeže jako nový pražský církevní svátek.
Do Prahy přijelo v roce 1369 sto tisíc poutníků, všichni se stejným cílem – podívat se na korunovační klenoty, které byli přivezeny z Karlštejna a ukazovány lidu. Současně s nimi Karel IV. vystavoval vzácné relikvie svatých: Kristovu bederní roušku, houbu, kterou používali při smáčení Kristových úst octem, a snad i Longinovo kopí.
Svátek měl mezi věřícími a poutníky velkou oblibu a slavil se i po smrti Karla IV.
Až koncem 14. století – roku 1382 – byla vydána zakládací listina pro stavbu kamenné kaple v místě původní budovy dřevěné. Celý název nové stavby zněl Kapela přesvatého těla a krve páně Ježíše Krista našeho spasitele a Vykupitele a neposkvrněné Panny Marie a svatých Felixe a Adukta, mučedníků. My ji dnes říkáme Kaple Božího těla. Nová kaple byla dostavěna po jedenácti letech a byla darována pražské univerzitě. Kapli nechalo postavit Bratrstvo kladiva a obruče. Čelním představitelem bratrstva byl Karlův syn Václav IV. Jednou z možností je, že právě Bratrstvo kladiva a obruče bylo předchůdcem zednářů v Čechách.
Proč ovšem tak významná stavba zůstala pouze kaplí? Každý, kdo chtěl vybudovat kostel, musel si stavbu nechat schválit papežem. Bratrstvo kladiva a obruče nejdřív kapli nechalo postavit a teprve následně oznámilo do Říma, že budova již stojí a je používána. I nadále jí ovšem zůstalo označení kaple.
Její podobu nalezneme na několika dobových rytinách, je jisté, že se jednalo o osmibokou stavbu: Z dochovaných staveb se jí nejvíce podobá kostel Panny Marie (Liebfrauenkirche) v Trevíru (Trier).
Kaple byla centrem dění až do roku 1790, kdy byla po uzavření a dražbě zbořena, a to „až do posledního kamene“, tedy včetně základů. Kaple měla zřejmě zmizet z povrchu zemského. To se naštěstí nepovedlo – a my i v současné době cítíme její energetický vliv a dopad na celé Karlovo náměstí. Můžeme tušit nejen její hmotnou podobu, ale i duchovní rozměr, který místu, kde kaple stála, byl dán již stavbou dřívější, dřevěnou, kterou Karel IV. využíval k prezentaci svých pokladů.
Zdena ŽIVA
