Možná jste si při procházce letní Prahou všimli pozoruhodného artefaktu na Malostranském náměstí. Nejméně 350 let starý dutý dub ze zámecké zahrady ve Veltrusech inspiroval multikulturního umělce Františka Skálu k vytvoření tzv. Prastánku, který se vedle umělcova holdu tomuto stromu vyznačuje i užitnou funkcí. K šestimetrovému torzu kmene starého dubu byl připojen prodejní stánek, v němž známý pražský avantgardní kavárník Ondřej Kobza (Piána na ulici, komunitní zahrada na střeše Lucerny, Cacé v lese, Café Neustat) zajišťoval občerstvení pro kolemjdoucí a samozřejmě i nárazové kulturní akce.
Prastánek stál na Malostranském náměstí od 15. června jako součást sochařského festivalu Sculpture Line, v jehož rámci jsou po celé Praze rozmístěna zajímavá díla českých umělců a zároveň byl netradiční pozvánkou na výstavu svého autora, která probíhala pod patronací Národní galerie v nedaleké Valdštejnské jízdárně.
28.srpna jsme se vraceli ze Mše pro český národ, která se koná vždy 28. každého měsíce v kapli sv. Václava svatovítské katedrály a kde tentokrát skupinka druidů výrazně zvýšila počet účastníků, právě přes Malostranské náměstí a já se rozhodla svým kamarádům ukázat Prastánek, který jsem si prohlédla již během léta. Již delší dobu komunikuji se stromy, někdy si jen vyměníme energie, jindy „si povídáme“ a někdy s díky odmítám jejich pozvání na návštěvu „dovnitř“, neboť u nich čas plyne jinak než u nás, a tak věřím pohádkám a starým legendám a raději nemám v plánu svou realitu obohatit o pětiminutovou návštěvu s následným vynořením se o pár měsíců či roků později. Tento starý strom, respektive jeho torzo, mě však lákalo a nepřítomnost kořenů a naopak přítomnost obsluhujícího personálu mi byly zárukou bezpečného návratu. Zajímalo mě, jaká bude energie uvnitř a zda upravené a chemikáliemi zpevněné torzo stromu, umístěné do ruchu velkoměsta, je schopné ještě nějaké komunikace. Sympatický mladík ze stánku měl pochopení pro můj energetický experiment a pustil mě dovnitř, kde sám tráví celý den a cítí se tam velmi dobře. Nicméně musím podotknout, že obsluha ze všehse vyskytuje v té přístavbě, v samotném kmeni je sklad zboží. Uprostřed vysokého kmene bylo opravdu příjemně a klidně a po krátké době se mi podařilo se stromem navázat kontakt. Nebyl tak akční jako jeho „živí“ kolegové v lese, ale zase ne tak pomalý, jako některé kameny. Vyjadřoval radost z toho, že může být „i po smrti“ užitečný, dokonce jsem měla pocit, že jeho zbytkové energie se jako baterka dobíjí pozitivním zájmem kolemjdoucích, kteří na něj s radostí a obdivem pohlížejí. Trochu si stěžoval na disharmonické vibrace ledničky, ale ve své moudrosti ji přijal jako nutné zlo. Své využití jako stánek nepovažoval za ponižující ani otravující, naopak se cítil poctěn, že může být ještě prospěšný a dělat radost. Věřím, že tomu tak je především díky citlivému přístupu autora, který strom neznásilnil, ale vytvořil dílo, přinášející radost lidem a zároveň vyjadřující úctu a obdiv k tomuto stromovému starci, který pamatuje opravdu mnohé.
Při pokusu zvenčí se mi nepodařilo kontakt navázat, což považuji vzhledem k nutné ochraně před řadou vnějších rušivých momentů za logické.
Přes veškeré úsilí všech zúčastněných, včetně Národní galerie, se nepodařilo prodloužit příslušná povolení a provoz Prastánku na Malostranském náměstí byl ukončen již 3. září. Přesto se jeho tvůrce nevzdal a nakonec pro něj našel už od 10. září „azyl“ v létě nově otevřeném kulturním centru v Praze 8 – Kasárna Karlín. Neputoval sem sám, společnost mu dělají další dvě sochy autora Františka Skály. V Karlíně už Prastánek neprovozuje Ondřej Kobza, takže logicky došlo ke změně sortimentu, včetně možnosti zakoupit si tu buřty, které si pak můžete opéci na blízkém ohništi. I to může mimo jiné podpořit záměr provozovatelů udržet celoroční provoz. Ale nejdůležitější ze všeho je, že Prastánek našel své snad už stabilní místo a může sloužit dál a dělat radost návštěvníkům tohoto kulturního centra.
Hana Fedora
Foto: Jaroslav Routa
