Sázava – kdysi významné poutní místo
Sázava je jedna z našich řek, které čarují anebo jsou čarokrásné a na ní lež
í i stejnojmenné městečko s pradávnou keltskou historií. Jedny z prvních dochovaných zdejších výrobků určených k obchodu byly korále řezané ze sázavského vápence, které se nacházejí v odkrytých hrobech také až v Německu.
U Sázavského kláštera začíná prazvláštní krajinný útvar zvaný Čertova brázda, který je – jednou z více možných verzí – označován jako obchodní stezka spojující brod na Sázavě s podobným místem na Labi v dnešním Nymburku a vedoucí prý až k Baltu. Čertova brázda je zajímavá také tím, že kopíruje geologický zlom, ale především i jako energetický útvar, jak uvádí P. Kozák (Posvátná geometrie Čech a Moravy). Energii lze nacítit na začátku brázdy za silnicí 335 na Čáslav. Kousek od rodného domku p. Voskovce jsou tam vlevo Boží muka a vpravo pluh (katolický atribut, který prý použil sv. Prokop ke krocení démona – křesťanské spojení v zápase s energií Země). Stav energie v brázdě kolísá, nikdy zatím nebyl stejný.
Dalším místem k navštívení je kostel sv. Prokopa vedle kláštera a to zvláště místo v kryptě, kde je uložena část ostatků svatého Prokopa, a je tam i jeden z energetických bodů kláštera. Zvláště zajímavé je podzemí pod touto kryptou (na fotografii vyznačeno poklopem).
V Klášterní nebo později Zámecké zahradě jsou odkryté základy prvního kamenného tetrachonálního kostela v klášterním areálu, zasvěcenému sv. Kříži z roku 1070 – s dalším energetickým bodem lokality. V roce 1061jeho stavbu inicioval kníže a budoucí první český král Vratislav I. Sázava se tehdy stala křižovatkou na hranici kulturního světa západního a východního křesťanství.
I prohlídka kláštera s jeho nově odhalovanými starými freskami stojí za investování času. Z výkladu průvodkyně mě uchvátila slova ,,svatý Prokop zkrotil démona-čerta, nezabil ho – jen zkrotil a démon to je to v nás to, co chce ovládat druhé“. Tak jasné popsání zápasu s egem z dá
vné minulosti mě fascinoval, věděli a znali a dokázali to, co je velice aktuální i dnes.
Třetí nejstarší mužský klášter v Čechách se nachází v místě, kde se na začátku 11. století v jeskyni nad řekou Sázavou usadil poustevník Prokop. Časem kolem sebe shromáždil komunitu poustevníků, která se kolem roku 1032 díky přemyslovským knížatům Oldřichovi a jeho synovi Břetislavovi proměnila v benediktinský klášter. Zvláštností kláštera byla po celé 11. století slovanská liturgie. Klášter tak navázal na někdejší dědictví věrozvěstů Velké Moravy sv. Cyrila a sv. Metoděje. Slovanští benediktini v Sázavě vytvořili řadu významných slovanských písemných památek. Klášter proslul i jako místo, kde chudí a nemocní nacházeli zastání a uzdravení. Opat Prokop zemřel v březnu 1053 v pověsti svatosti. Byl pochován v dřevěném chrámu, který za svého života se svými druhy vybudoval.
V refektáři – jídelně pozdějšího kláštera je další zajímavý prostor. Obdivovat můžeme i kapitulní síň s překrásným žebrovým klenutím, zajímavým svazkovým pilířem s reliéfy bazilišků a jedinečnými malbami na stěnách. Pozornost poutá především Madona Sázavská, jedinečná svým obsahovým i uměleckým pojetím. V tomto starém, raně gotickém prostoru však najdeme fresky celkem čtyř podob P. Marie – unikátní zobrazení, které se v pozdějším dogmatismu již nikde neobjevilo. Matka Boží tu například na jedné fresce nechová jako obvykle Ježíška v náručí, ale vede jej za ruku a Ježíšek si nese košíček s barevnými kuličkami. Samotný kdysi vysoce energetický prostor utrpěl pozdější církevní přestavbou kláštera, když jeho část byla odříznuta ve prospěch nové chodby. Doporučujeme si procítit prostor zvenku, pod jeho okny nad řekou – je tam velmi silná zemská energie.
Dalším neméně sympatickým místečkem odpočinutí je zdejší cukrárna, chuťové buňky si tam přijdou na své.
Když jsme u sv. Prokopa – tak cestou k jeho kapličce není k zahození zastávka u bývalého kostela sv. Martina se hřbitůvkem, zemská energie šestiboké kapličky a kosmická kostela na tomto návrší mezi starými stromy se doplňují.
Studánka Vosovka u kaple sv. Prokopa, místo bývalých lázní, má krásnou 
zemskou energii. A nádoba – křtitelnice nese sebou pověst o stopách vytlačených prstů čerta, komu se podaří prsty jedné ruky obsadit vytlačené otvory, může vyslovit své přání a čert je splní. Při návštěvě kláštera zaslechnete jistě další pověsti. Na tomto klášteře je zajímavé, že ač byl zaveden jako benediktýnský, uchovala se zde zpočátku slovanská liturgie, než byla německými latiníky zakázána a Prokopovi žáci vyhnáni. Při této příležitosti byl papeženci odvezen celý archiv kláštera a tehdejší spisy o původu českého národa se již na veřejnosti neobjevily. A další zajímavost, husitská vojska klášter údajně nevypálila a mniší před nimi stačili uprchnout.
A když už u kláštera nebo v této lokalitě budete, zkuste se ponořit do vln krásné řeky Sázavy. Očistu, kterou voda dokáže na emociální úrovni, poznáte jen takto – my jsme vodou a voda je námi, ani v zimě se není čeho obávat.
Krásné putování i pocitové propojení s místy naší země přeje
Jiří N.
