Irsko se probouzí do nového dne. Poprvé po třech dnech slunečné ráno. Hřejivé paprsky nás vábí k další metě – Creevykeel. Místo, na první pohled magické, nám slouží k vyčištění skupiny a jejích karmických vztahů. Vzájemná objetí, smích i pláč. To vše jsme zde mohli prožít. Po celou dobu jsme byli jako vyhřívající se ještěrky na kamenech, ale po ukončení rituálu se nebe zavřelo a spustil se očistný lijavec.
Čištění naší skupiny je opravdu důkladné. S usměvavou tváří nás vítá náš milý, malý řidič Michael. „To je jenom jemný deštík“. Nevím, jak potom vypadá déšť opravdový. Vytanula mi vzpomínka na krásný český film Na samotě u lesa. Josef Kemr v něm stojí mezi domovními dveřmi a pronáší kultovní větu: „A chčije a chčije“.
Druidy to však nemůže odradit. Oděni v pláštěnkách vyrážíme na lehký trek po asfaltové přístupové cestě na kopec Carrowkeel. Cestou se počasí umoudřilo a chvílemi i zasvítilo sluníčko. Po zadýchaném výstupu se před námi rozkryl pohled na tři svatyně. Jsou navršeny z bílého kamení, ve vnitřních komorách je místo tak nejvýš pro pět osob. Vstup není úplně jednoduchý – nejlepší je to po kolenou.
Jednotlivá místa mají svá kouzla a umožňují specifické vjemy. Každý jsme jedinečný i ve svých prožitcích. Možnost prožít pocit procitnuvšího bojovníka při návratu z věčnosti, návrat k podstatě ženství… Třetí svatyně může někomu nabídnout pocit sounáležitosti a soudržnosti. Všechny „jeskyňky“ skrývají svá tajemství a každému prozradí jen to, čemu je ochoten naslouchat.
V prostoru je i velký menhir, který umožňuje párovou transformaci. Toto místo je jako životadárný elixír, po kterém slovo láska naplňuje svou skutečnou podstatu. Čistá, nezištná, bezmezná, bezbřehá, omamná, strhující, něžná… A opět příval deště, neustávající průtrž mračen. Poprvé v životě jsem byla pod přímou palbou kroupových kuliček a musím říct, že bych to označila za příjemnou masáž, kdyby to tolik nestudilo.
Tato prověrka zdatnosti probudila v některých z nás i skryté, netušené schopnosti. Vládce větrů jako by se zhmotnil a stál tu před námi na místě, kde probíhala komunikace s bohyní Danu.
Návštěva svatyně laskavé bohyně Sofie nás ukonejšila ve svém náručí. Rozmary počasí jako by nebyly. Najednou se nebe rozestoupilo, objevily se první sluneční paprsky a vykreslila se přenádherná, zářivá duha. Zpečetěno, vyčištěno. Skupina byla připravena na další společnou cestu.
Hanka Z.
