Ranní probuzení do nového dne bylo opět skrze dešťové kapky. Vyzbrojeni pláštěnkami jsme vyjeli směr UISNEACH. Po příjezdu nás přivítalo za ohradou velké stádo černookých krasavců a krasavic. Zvědaví sudokopytníci se tlačili jeden na druhého, aby prověřili „vetřelce na svém území“.
Po chvilce čekání přijel na první pohled upravený gentleman v obleku. Ihned se převlékl do stylových holin a slušivého saka. A kloboukem dovršil stylovou image irského horala. Justin byl naším celodenním průvodcem po nádherném kousku světa.
Místní starousedlíci mezi sebou soupeří, komu vykvete strom hlohu jako první, a my jsme měli to štěstí, že jsme spatřili prastarý hloh v prvotním rozpuku. Náš průvodce po tomto zjištění hned telefonoval svým přátelům, aby se o tento vjem podělil a vlastně tak trochu i pochlubil.
Naše další kroky vedly k čarovnému malému kamennému kroužku, který nám byl nápomocen ke sladění skupiny.
Po zdolání mírného kopce jsme se ocitli u novodobého menhiru, který je nazýván „pupkem světa“. V těsné blízkosti je obrovské ohniště, které každoročně jako první spouští lavinu zapalování ohňů na všech přilehlých kopcích. Tak Irové slaví Beltaine.
Na vlastní oči jsme spatřili prastarý jasan, který byl zdrojem při výrobě čarovných hůlek řady druidů.
Po mírném klesání nás čekala skála – Kočičí hlava, která je zasvěcena bohyni Ériu. Jako by si nás všechny přivolala. Každý si našel svůj kousíček u tohoto monumentu a propojení s dávnou minulostí či průnik do jiných světů byl momentem několika málo okamžiků.
Jako bonus nám průvodce umožnil návštěvu prastarého pohřebiště s omamnou energií, kde jsme si v malých skupinkách prožili rituální spojení s minulostí. Tím zajímavosti nekončily. V dálce jsme spatřili mohylu, kde je pohřben bůh slunce Lugh.
Zajisté bychom tu všichni vydrželi dalších několik hodin, ale čas s se naplnil a my se museli vydat zpět, pokračovat v putování magickým Irskem.
